Od jutra se na igralištu kod škole pripremala igra Čovječe, ne ljuti se! Raznobojnim kredama u velikom formatu bila su nacrtana polja i kućice, sve u obliku šesterokuta, zbog toga što imamo šest viših razreda. Učenici su predstavljali figurice koje se pomiču poljima na onoliko mjesta koliko pokaže kocka koju za svaku ekipu baca njihov odabrani bacač kocke. Svaka skupina ima po četiri igrača, od čega je po jedan u svakoj skupini bio gost iz Češke.

Za mlađe učenike bile su organizirane štafetne igre, u kojima su sudjelovali i učenici iz Područne škole Trojeglava. Oni nisu igrali igru Čovječe, ne ljuti se! jer je u to vrijeme mlađa kazališna skupina za njih igrala predstavu O tri praščića.

Na igralištu škole, nekoliko je učenica koje uče češki recitiralo prigodne pjesmice, a zatim su svoj uvježbani ples pokazali učenici iz češke folklorne skupine.

Osim obećanih kazališnih predstava, gosti su nas obradovali i svojim plesom u narodnim nošnjama i s drvenim klompama. Takve su se klompe nekada kod njih izrađivale te se od toga i moglo živjeti, a danas su njihovim simbolom. Također, kod njih na Šumavi (jug Češke u blizini njemačke granice) zima traje čak šest mjeseci i imaju previše snijega pa nam pomalo i zavide na suncu, koje je toga dana prilično jako grijalo.

Nakon što je igra bila završena, učenici su iznijeli stolce na dvorište i mogla je početi predstava na otvorenom blizu ulaza u školu. Učenici su pozorno slušali kako bi što više razumjeli jer je jasno kako i oni učenici koji redovito pohađaju nastavu češkog jezika neke riječi i izraze ne razumiju.

Nakon završetka predstave, koja je trajala četrdeset i pet minuta, voditeljica je pohvalila gledatelje riječima: „Bili ste predivna (č. úžasné ) publika!“  Nisu svi razumjeli pravo značenje ove rečenice pa je to na kraju bilo i šaljivo. Sada će i naši gosti osvijestiti da u našim jezicima, iako jesu tako slični, postoje i velike razlike, u ovom slučaju značenjske.

Za kraj, bitno je naglasiti kako je cilj projektnog dana doista i ostvaren. Barijera koja je prvotno postojala, a ticala se nedovoljno dobrog poznavanja stranog jezika, srušena je. Djeca su se uspjela dogovoriti s toliko riječi koliko su znali,  a pomoglo je i poznavanje engleskog. Izgleda da je za igru ipak potrebno biti samo dijete, a sve ostalo dolazi samo po sebi!

Přátelství nezná meze

V pátek, 20. září v dežanovecké základní škole nebyl žadný obyčejný den před víkendem. I když počasí během celého týdne bylo chladno a deštivo, v pátek jakoby podzim uslyšel jednu z recitaci, ve které mu řikáme „... pěkně tě prosíme, počkej týden ještě!“

Ráno, kolem osmé přijela k nám divadelní skupina ze Základní umělecké školy Stachy. Cesta byla dlouhá, ale to naším hostům nebyl problém.

Kvůli takové, pro naši školu, zvláštní návštěvě, rozhodli jsme se zorganizovat hry pro žáky v rámci projektu „Přátelství nezná meze“.

Od rána se připravovala hra Člověče, nezlob se! Na hříšti u školy ve velkém formatu různobarevnými křídami byly nakresleny domečky a pole, a to všechno ve tvaru šestiúhlu, protože v dežanovecké škole je šest výšších třid. Žáci předstávovali figurky, které se posouvají o tolik míst kolik ukáže kostka, kterou pro každou skupinu hází jejich vybraný házeč. Každá skupina má čtyři členy, od čeho jeden v každé skupině byl host z Česka.

Pro mladší byly určeny jiné hry, protože během hry Člověče, nezlob se!, pro nich bylo odehráno divadlo O třech prasátkách v jedné z třid pro třidní výuku.

Několik žáků, kteří se učí česky, hostům recitovalo několik básniček, mezi ostátními i „Podzime, podzime, už zas nosíš deště,...“  Potom školní folklorní skupina odtančila jeden z nacvičených tancu.

Kromě slibených divadla, hosté nás příjemně překvapili svým tancem v krojích a s dřeváky, což je, jak jejich vedoucí řekla, jeden z jejich symbolu, něco co se dříve vyrábělo a čím se živili. Ve kratkém, ale velmi pěkném, projevu řekla, že oni na Šumavě šest měsícu mají zimu a to se sněhem, takže slunce, které právě hřalo, bylo pro nich opravdovým zážitkem.

Po ukončení hry žáci si vynesli židle a začalo divadlo ve dvoře, před vchodem do školy. Žáci pozorně posloucháli, aby rozuměli čím víc, protože je jasné, že hodně dětí, i když na češtinu pravidelně chodí, některým slovům nerozumí.

Na konci divadla, které trvalo čtyřicet pět minut, vedoucí pochvalila diváky slovy: „Jste opravdu úžasné publikum!“ Nerozuměli všichni opravdovému českému významu a tak to nakonci dopadlo i vtipné. Ted' si i naše hosti uvědomí, že naše jazyky, i když tak podobné, mají mezi sebou velké rozdíly, v tomto příkladu, významové.

Emílie Sedláčková (učitelka češtiny)